Cesty za výstavními andulkami - časopis EX0TA 12-2010
Výstava v Rakousku
Dne 30. až 31. října 2010 jsem se zúčastnil Národní rakouské výstavy – Bundesschau výstavních andulek. Doprovázel jsem letošního vítěze ČR a též posuzovatele v andulkářském světě pana Jiřího Řejhu, který se též výstavy zúčastnil a vyhrál na ní jednu první cenu.
Chtěl bych jen načrtnout několik záležitostí, které mě zaujaly. Výstava se konala v krásném městečku – Lannach, které leží asi 500 km od Prahy. Vyjeli jsme s J. Řejhou už v pátek kolem 12. hodiny, auto naloženo taškami s andulkami a ujížděli jsme směr Rakousko. Cesta byla vcelku příjemná a počasí nám také přálo. Do místa konání výstavy jsme dojeli kolem 18. hodiny a zde nás přijali rakouští chovatelé výstavních andulek. S panem Řejhou se jich většina znala.
Andulky byly přeneseny do krásně vyzdobené haly, kde jsme dostali štítky s pořadovými čísly na klece. Vše probíhalo hladce bez jakýchkoli problémů. Za hodinu již byly andulky pana Řejhy na svém místě. My jsme si zašli do útulně řešeného vestibulu na kávu, kde jsme si teprve oddechli a odpočinuli po cestě. Ve 20 hod. jsme opustili výstavní halu a jeli jsme se ubytovat do nedalekého hotýlku, v němž jsme měli objednaný nocleh. I zde jsme byli přijati s ochotou a bez jakýchkoli průtahů. Druhý den v 8 hodin začal švýcarský rozhodčí posuzovat andulky. Toto trvalo zhruba do 13 hod., kdy byli vpuštěni chovatelé. Mezi nimi jsme samozřejmě nechyběli ani my. Každý z chovatelů hledal svoje klece a kontroloval umístění svých „borců“. Vystavovaly se také páry a kolekce. Byl jsem samozřejmě zvědavý, jak dopadl můj kamarád Jirka, a byl jsem vcelku překvapen. Jeho 12 andulek se umístilo na 1. místě v různých barvách. V tvrdé a velké konkurenci se p. Jiří Řejha celkově umístil na krásném 2. místě. Rakouští chovatelé nešetřili gratulacemi a vřelým blahopřáním, vše bylo upřímné a krásné, což se mi velmi líbilo. Navázali jsme nová přátelství. V sobotu kolem 20. hod. jsme byli pozváni na velký a krásný večírek, kterého se zúčastnili všichni vystavovatelé. Během programu bylo blahopřáno vítězům. Po večeři se rozjela zábava, k níž nám hrála i místní muzika. V neděli jsme jeli opět do výstavní haly. Zde byly v 15 hod. vyhlášeny celkové výsledky a proběhlo předávání cen a pohárů. V 16 hod. jsme začali umísťovat andulky do tašek a připravovali jsme se na návrat domů. Ještě než jsme vyjeli, pozval nás jeden z rakouských chovatelů k sobě a ukázal nám své zařízení a chov. Poté jsme se rozloučili a cestovali domů.
Švýcarsko 2010
A jsem tu opět, cestování po Evropě za výstavními andulkami. Tentokrát jsme se vydali trošku dále – jeli jsme do Švýcarska, kde se konal místní šampionát. Ale abych začal od začátku.
V pátek 5. listopadu 2010 mi zazvonil telefon a v něm se ozval známý hlas. Volal Jiří Řejha a ptal se mě, jestli bych ho nedoprovodil na výstavu do Švýcarska. Bylo to tak narychlo, že jsem nevěděl, co na to říct, a po rozhovoru se svou manželkou jsem asi za hodinu volal, že pojedu. V sobotu v 11 hodin jsem vyjel z domova – Netřebice (Český Krumlov). K Jirkovi do Benešova u Prahy jsem dorazil ve 13 hodin. Naložili jsme nezbytné propriety, naplánovali trasu a vydali se na cestu do Švýcarska. Počasí nám tentokrát nepřálo – pršelo a nepřestalo celou cestu. Museli jsme jet opatrně a pomalu, čili cesta trvala déle (bylo to cca 750 km). V Německu jsme zakoupili švýcarskou dálniční známku, něco málo pojedli a pokračovali dále. Po cestě Jirka volal svému příteli Danielu Lütolfovi, aby na nás počkali. Ten nás potěšil, neboť nám zamluvil pokoje v hotýlku. Na místo jsme dorazili ve 23 hodin. Zaparkovali jsme auto a šli jsme zjistit, kde budeme spát. Pan majitel nás vřele přivítal a my se šli ubytovat.
Za chvíli zazvonil telefon. Volal opět pan D. Lütolf, abychom přijeli na místo výstavy. Vysvětlil kam a my jeli. Kolem 24. hodiny jsme se setkali. Byla to výstavní hala a v patře probíhala menší oslava, na kterou jsme byli také pozváni. Už bylo po bodování, vyhrál pan Lütolf. Ten také pogratuloval Jiřímu, protože už věděl, že je mistrem ČR. Byli jsme vtaženi do víru oslav a aby toho nebylo málo, jeden z místních chovatelů slavil narozeniny. My už jsme ale chtěli do hotelu, protože jsme byli po dlouhé cestě unaveni. Hostitelé nás nechtěli pustit, a tak jsme si domluvili schůzky s nejlepšími chovateli a vytratili se do hotelu. Do postele jsme se dostali po jedné hodině v noci.
Ráno jsme vstávali kolem 6. hodiny a po nezbytné hygieně jsme se vydali na domluvené schůzky. První proběhla u pana Eduarda Wasera, který na nás už čekal. Bez velkých okolků nás pozval do svého domu. Jeho paní nám připravila malé pohoštění a potom jsme šli obhlédnout chov. Jeho zařízení bylo pěkné, moderní, perfektně odvětrané a čisté. Předali jsme si i různé zkušenosti ohledně krmení a zdraví andulek. Po hodině jsme se rozloučili a jeli jsme k druhému chovateli panu Kurtu Vogtovi. Tam jsme byli rovněž vřele přivítáni a hned jsme se vydali na prohlídku (bylo málo času). Po hodině jsme vyrazili zpět na výstavu, kde proběhlo předávání titulů a pohárů. Poté jsme byli pozváni do chovatelského ráje pana Daniela Lütolfa. Zde bylo k vidění (pro mě nevídané) na 300 andulek špičkové kvality a samozřejmě i ceny. Po chvíli se k nám přidali němečtí chovatelé a asi po hodině jsme se rozloučili a zamířili k domovu.
Samozřejmě nám celou cestu pršelo a padala mlha. Trasa byla dlouhá a únavná, nicméně plná krásných vzpomínek a dojmů z nově navázaných přátelství.
To jsou tedy mé vzpomínky na světové výstavy andulek.
Štefan Drnzík – Netřebice