Článek v časopisu Papoušci Ročník X září 2010
Přichází výstavní sezóna ...
Jak připravit andulky na výstavu?
Text: Jiří Řejha, chovatel a posuzovatel výstavních andulek
Foto: Ondřej Michálek
Oslovila mne redakce časopisu Papoušci, abych napsal článek o přípravě andulek na výstavu. Tuto nabídku jsem využil se záměrem předat spíše jakýsi základní přehled o výstavnictví a svoje zkušenosti začínajícím nebo i jen potenciálním chovatelům, které mezi námi, „andulkáři“, velmi rádi uvidíme. Posláním tohoto příspěvku rozhodně není poučovat zkušené chovatele výstavních andulek, z nichž každý má svůj osvědčený postup a metodu.
Než se dostanu k tomu, jak připravit andulky na výstavu, rád bych chovatele seznámil s trochou historie. Andulkářské výstavy začaly ve světě v sedmdesátých létech 19. století, průkopníky byly Anglie a Německo, odkud se postupně rozšířily do celého světa. Česká republika byla andulkářským fenoménem pohlcena o téměř sto let později, kdy byl založen první Klub chovatelů andulek v Praze. Loni jsme pořádali již 42. speciální výstavu andulek.
Chovná sezóna andulek začíná na podzim a končí začátkem jara. Od brzkého jara jsou pořádány výstavy „baby“. Jsou to výstavy nepřepeřených mláďat, kde se mohou vystavit striktně jen andulky cca do tří měsíců stáří, které nesmí mít vyrostlé ani jediné nové pírko. Tato andulčí mimina se velmi těžko posuzují, přesto však mají výstavy „baby“ své kouzlo. Pro chovatele také mají význam v tom, že se mohou potkat a vzájemně si vyměnit zkušenosti.
Postupně následují výstavy mláďat a dospělých společně s mláďaty. Za vrchol výstavní sezóny považuji v České republice výstavy pořádané pražským klubem chovatelů andulek. Ten pořádá dvě vrcholné výstavy, především Celostátní speciální výstavu andulek, konanou na podzim v Pražské botanické zahradě a výstavu mláďat v Kněževsi. Třetí výstavou je OPEN Hostouň, která se koná teprve krátce. Je to otevřená výstava, které se mohou zúčastnit všichni chovatelé andulek včetně zahraničních. Speciálních výstav se mohou účastnit pouze členové pořádajícího klubu, proto jsou pak špičkoví chovatelé členy několika klubů včetně zahraničních. Jedna z největších výstav v zahraničí je národní německá výstava Bundesschau, kterou rozhodně doporučuji k vidění.
Standard andulek je celosvětově zastřešován světovou andulkářskou společností WBO (World Budgerigar Organisation), která sdružuje chovatele andulek po celém světě.
Pro začínající chovatele bych doporučil jednodenní výstavy. Jsou to výstavy mladých andulek, kde probíhá posuzování za přítomnosti chovatele a posuzovatel začátečníkům vysvětlí klady a zápory konkrétních ptáků, což je pro ně velice cenná chovatelská zkušenost.
Jak tedy začít s přípravou na výstavu?
Běžně ve světě a dnes již i na výstavách v České republice, pořádaných Klubem chovatelů andulek Praha, se vystavují andulky ve svých vlastních výstavních klecích. Tyto tak zvané „bodovačky“, musí mít schválené rozměry, vnitřek klece určitého bílého odstínu, mřížka může být bílá nebo stříbrná. Materiál klecí je buď dřevo, nebo dnes už i plast. Klec je vybavena plastovou napáječkou, která se zavěšuje na mřížku klece až po posuzování. Každý chovatel si dodává i svoje vlastní krmivo, které se umísťuje volně na dno klece v předepsané dvou centimetrové vrstvě. Vizitkou každého chovatele je čistota klecí a navíc nečistá nebo i jinak barevná klec vylučuje andulky z výstavy. Bylo by krásné, kdybychom na výstavách mohli andulky spatřit jen v bodovačkách v perfektním stavu, což by zvýšilo celkový estetický dojem výstavy. Velkou výhodou vlastních klecí je i to, že se ptáci transportují přímo v bodovačkách, na které jsou zvyklí z domu a nejsou stresováni jak přepravou, tak přechytáváním. Také existují tašky, ve kterých se přepravuje několik bodovaček současně, což chovatelům zjednodušuje práci.
Když už máme připraveny vlastní výstavní klece, pak již „jen“ zbývá vybrat ty nejkrásnější andulky a začít s přípravou. Vystavují se jednotlivci, páry a kolekce. Kolekci tvoří čtyři kusy stejné barvy a kresby v rozložení pohlaví 4,0; 2,2 nebo 0,4. Přihlásíme-li na výstavu určitý počet andulek je nutné připravit cca dvojnásobný počet a to ve všech barvách i kresbách. Je to pro to, abychom mohli těsně před výstavou vybrat opravdu ty nejkvalitnější a nerozpeřené ptáky, kteří budou mít šanci na dobré ohodnocení, a kteří budou co nejlépe prezentovat náš chov. Vlastnímu tréninku nepřikládám až takovou vážnost, je důležité spíše andulky zvykat pobytu v omezeném prostoru „bodovačky“. Výstavní andulky jsou už svým založením klidné letory a rádi se předvádí.
S přípravou začínám ihned po odstavení mladých andulek, kdy je umístím zhruba na měsíc do klecí podobných bodovačkám. Tam mladé andulky zvykám na malý prostor, který si pak již pamatují. Současně se také učí správnému postoji a předvádění. Postupně pak takto trénované andulky umísťuji do společných voliér a klece obsadím dalším čerstvě odstavenými mláďaty. Ve voliérách si díky možnosti pohybu upevňují kondici i postavu.
S konečnou přípravou začínám asi měsíc před výstavou, kdy andulky několikrát za týden přemístím na pár hodin do bodovaček, kde si s nimi „hraji“. Pozoruji, jak se chovají, jak se předvádí a oživuji v nich vlastně to, co se naučili v mládí.
Ještě před pár lety se běžně dva měsíce před výstavou vytrhávala hlavní ocasní pera, aby se tak předešlo vyřazení ptáka z posuzování (chybějící ocasní pero znamená výluku). Záměrem bylo, aby pera do výstavy dorostla a andulka tak byla plně dopeřená. Dnes se od této aktivity upustilo, protože při tom někdy došlo k poškození lůžka, ze kterých pak vyrůstala defektní pera anebo pera nevyrostla vůbec. Je lépe oželit andulku na jedné výstavě při vypadnutí ocasního pera, než ji z důvodu růstu poškozených per vyřadit z výstav natrvalo. Rychlejší celkové dopeření pozitivně ovlivňuje rosení čistou vlažnou vodou. K tomu používám běžný rozprašovač.
Hlavní dominantu výstavní andulky tvoří hlava, maska a ramena. Poslední fází přípravy před výstavou je standardem povolená úprava masky, která musí obsahovat čtyři velké hrdelní znaky pravidelně rozložené a dva lícní znaky. K úpravě znaků se používají metody zastřihování nebo protrhávání a je na každém chovali, kterou si zvolí. Dle mých zkušeností je to individuální záležitost hlavně s ohledem na typ peří každé andulky, hrubé se spíše zastřihává a jemné zase vytrhává.
Zásadou je vystavovat andulky v perfektní kondici, dopeřené a v dobrém zdravotním stavu.
Chovu zdar a andulkám zvlášť!
Vitězové výstavy z mého chovu.
